Zapisovatel: Jitka Vašáková

1.1.2004Letošní rok 2004  jsme začali v Dolanské hospodě svátečním obědem.
Je pravda, že jsem měla problémy s bramborovými knedlíky, neboť jsem nevěděla jak takové množství vlastně ohřát. Po projevu presidenta se ozval mobilní telefon Ivy, že všichni v hospodě již umírají hlady a my nikde. Vyrazila jsem jako předvoj před Petrem s první várkou knedlíků. Ani je nikdo nepokritizoval. Je vidět že i koupené jsou jedlé. Prezidet Dolan přednesl Novoroční projev, připomenul některé akce v uplynulém roce, které jsme zmínili v prvním vysílání TV Dola na Silvestra a i potrestání některých hříšnic.

16.1.2004 První letošní zábavu jsme stanovili - tradiční PYŽAMOVÝ PLES.
Domluvili jsme se, že půjdeme všichni společně v sobotu pěšky na Kožovu horu, abychom vyběhali vánoční kila. Majka překvapila, neboť byla vybavena pohotovostní lahvinkou Ferneta a skleničkami, kdyby někdo z nás po cestě umíral z nadbytečného pohybu a přemíry kyslíku. Trasu pochodu vytyčila Jana. Vedla nás kolem rybníku k Přítočnu, přes Pletený Újezd, lesem na Kožovku. Tato jedna cesta trvala více jak hodinu a předvídavá Majka nás osvěžovala alkoholem, abychom přežili útrapy zimy, větru a chůze. Všichni jsme byli moc rádi, když naše ztrápená těla spočinula v boxech restaurace Kožovka. Na tvářích všech se zračila skutečná úleva, že již sedíme v teple, a současně obavy ze zpáteční cesty. Jana opět nasadila rychlé tempo pochodu, kterému málokdo stačil, jako by měla křídla. V čele s ní se držela mladá Strejcová s ml. Vašákem a záhy po nich nebylo ani vidu, ani slechu. Zbylá skupinka pomalu mířila k domovům. Čím blíže byly Dolany, tím se zvyšovalo tempo. Už abychom zasedli v teplíčku doma.

10.1.2004 Tak jsme si v sobotu udělali zase výšlap.
Protože jsem do té doby vymýšlela vypečenou výmluvu, proč nemohu jít /třeba vleklou nemoc svou nebo někoho z rodiny/, Iva mi slíbila, že se pouze převalíme přes kopec na Čamrdu. Tato informace mě uklidnila a tak jsme se s Petrem připravili na procházku. Realita však byla poněkud jiná. Již před domem jsem nabyla dojmu, že to byla past, že mě chtějí donutit, abych zase chodila. Šli jsme přes Přítočno, okolo Transservisu, sídliště na Růžovém poli, lesem kolem koupaliště Bažantnice, polem do Hřebče. U Švejkovy vily jsem našla psí náhubek. Mám ho vzít s sebou, protože se bude hodit, prý víme komu ho někdy dát. V lese k našemu překvapení vytáhl Josef /Votava/ placky se škvarkama, abychom doplnili energii. Na jejich výrobu doma osobně dohlížel. Majka zase vyndala skleničky a lahvinku vodky. Blížili jsme se k Čamrdě. Pokus o zpívání do kroku se nezdařil, nějak docházel humor. Čamrda nás přivítala příjemně vytopená. Posilnili jsme se grogy, vínkem a nějakou tou ňamkou. Když Miloš viděl, jak spokojeně sedíme, rozhodl se nám dát ještě cílovou odměnu v Dolanech. Tou bylo posezení v Dolanské hospodě. Ivu požádal, aby zavolala Monice, ta aby otevřela hospodu, zatopila a očekávala náš návrat. Iva tuto zprávu preventivně poslala formou SMS, aby se náhodou nedozvěděla od Moniky něco, co nechce. Když jsme přišli do hospody v Dolanech, bylo tam již teplo a na Monice nebylo znát, že jsme ji vytáhli z domova a přidělali jí práci. Poseděli jsme a uťapkaní jsme se na večer vrátili domů.

31.1.2004 Procházka do Unhoště.

7.2.2004 Procházka do Malého Přítočna k panu Košákovi (keramikovi) a návštěva Panského dvora.

13.2.2004  Dětský karneval a Valentýnská zábava.
Důležité je si vždy najít důvod pro dobrou náladu, a tak se konala Valentýnská zábava v místní restauraci. Popili jsme, pojedli bezvadná kuřecí křidélka na skořici, které pro nás připravila Monika (a ta má na to opravdu grif), zatancovali si. Co bychom si přáli víc. Roman oslavil krásných 30 let svého života, Iva dodala skvělé zákusky domácí výroby.